Záhady, duchové, tajemno...

Na světě existuje mnoho míst, která jsou záhadná, a váže se k těmto místům legendy a pověsti. Místa, jako je Bermudský trojúhelník, jsou celkem objasnitelná, avšak událost, která se stala v roce 1959 u hory Otorten, se zapíše tučným písmem do historie nevysvětlitelných záhad. Co zabilo turisty a jaké hrůzy se na úpatí hory děly?

Smělý začátek

Píše se rok 1959 a desetičlenná skupina mladých studentů se vydává na svou dlouhou cestu, která má vést i přes osudovou horu Otorten. V překladu je Ortorten Hora mrtvých mužů, které se vyhýbají domorodí lidé. Skupina studentů 25. ledna přijíždí vlakem do města Ivděl. Nadále dle plánu skupina se přesunula do vesnice Vižaj, které bylo zásadní pro jejich výpravu. Vižaj byla nejseverněji položená obydlená vesnice k Otortenu. Zde doplnily zásoby a upravily finální plán cesty. O tři dny později, 28. ledna 1959 se desetičlenná skupina vydává na svou první a zároveň poslední cestu na horu Otorten.

Skupinu vedl zkušený horal Igor Djatlov, který také zemřel na této výpravě. Skupina byla tvořená pěti studenty, mezi kterými byly i dvě ženy. Nadále to byli tři inženýři a instruktor z místní horské turistické základny.

Všech deset lidí se vypravilo s velikým elánem zdolat horu mrtvých. Již druhý den zaskočí smělou skupinu turistů problémy jednoho člena skupiny. Jurij Judin je na tom zdravotně špatně a další stoupání je pro něj nepřípustné. Proto se vrací jako první a jediný živý, zpět do vesnice. Zbývajících devět členů postupuje dle stanoveného plánu dál bez problémů. Dne 31. ledna dorazí na místo, kde měli začít slaňovat a lézt na horu. Přebytečné potraviny uložily v lesnatém údolí pro zpáteční cestu. Dále postupovali lesnatým průsmykem, avšak 1. února se nečekaně zhoršily povětrnostní podmínky a viditelnost byla takřka nulová. Proto Djatlov se rozhodl utábořit na svahu hory Cholat Sjachl. V tu chvíli to byla jediná rozumná možnost bez riskování životů ostatních členů. Tento krok byl ale osudný a pro skupinu smrtelný.

Smrt na scéně

Dle plánu se měla 12. února devítičlenná skupina vrátit do Sverdlovsku a telegramem oznámit úspěšnost výpravy. Avšak skupina nejen, že nezaslala telegram, ale ani se nevrátila. Další dny již byly ve znamení hledání. Bylo celkem jasné, že skupině se něco stalo. Proto se brzy začínají organizovat pátrací akce a za pomocí vojenských vrtulníků a vojáků se poměrně brzy najde tábor.

Michal Šaravin je první, kdo tábor najde a je první, kdo pocítil z místa úzkostlivý pocit a bezmoc. První zvláštní věc, které si všiml, byly rozřezané stany. Zajímavým faktem je, že stany byly rozřezané zevnitř a později dle mnohých teorií je rozřezali samotní studenti s domněním, že je něco pronásleduje. Hned na to našel dva zmrzlé účastníky Jurije Dorošenka a Georgije Krivoniščenka, ve spodním prádle a bez bot. Nejevili žádné známky boje. Utrpěli značné popáleniny, možná z táboráku, který byl nalezen nedaleko od těl. Proč s tábora utíkali skoro nazí?

Během dalších dnů jedna výprava našla další těla. Zina Kolmogorová, Igor Djatlov a Rustem Slobodin byli nalezeni v pozici, kdy se chtěli vrátit zpět do tábora, avšak umrzli. Slobodin má dokonce proraženou lebku.

 Děsivá obleva

Hororová obleva ukázala, jak děsivá byla situace. V květnu roku 1959 přišlo další šokující zjištění. Obleva ukázala další čtyři mrtvé. Tito mrtví, ale vykazovali jiné poranění, než objevení lidé v zimě. Ludmila Dubininová je zohavená, má zlomená žebra a dokonce ji chybí jazyk. Klečela na kolenou a tvář jí směřovala k zemi. Všude kolem ní byla krev, avšak ani kapka krve nepatřila Ludmile. Měla četné pohmožděniny a měla velikou ránu na stehně. Nikolajeva Tibo-Briňola našli v potoce. Měl zlomenou lebku a mnoho zlomenin kostí, včetně rány na levém rameni. Blízko Nikolajeva se našli další dvě těla Alexandra Zolotareva a Alexandra Kolevatova. Zolotarev utrpěl závažné poranění hrudníku. U druhého nalezeného se nenašli závažnější poranění.

Všichni nalezení dle uniklých informací s tajných spisů, měli oranžové zabarvení pokožky. I povolaní odborníci si s nezvyklým zabarvením kůže neví rady. Údajně to nebylo poprvé. Rok před tragédií devítičlenné skupiny, se vydali do stejných míst dva lovci, kteří se později našli mrtví se stejným oranžovým zabarvením kůže. Dle pitvy nikdo nezemřel a nebyl zasažen nějakou zbraní.

Jaké je vysvětlení?

Existuje hned několik teorií. První teorie polemizuje nad tématem, sněžní muži. Dle neoficiálních šetření se našel vytržený list z deníku, který si skupina poctivě vedla. Na utrženém listu bylo napsáno: "Od této chvíle již víme, že sněžní muži existují!" Teorie si pohrává s myšlenkou, že turisté narazili na sněžného muže. To by vysvětlovalo, proč se všichni rozutekli a někteří se zase snažili po nějaké době se vrátit zpět do tábora. Také to vysvětluje prořezané stany zevnitř. Představte si, že něco nebezpečného se chce dostat dovnitř a vy ve zmatku vezmete nůž a snažíte se utéct. Na druhou stranu, zjevně mnozí opustili stan běžným způsobem.

Další záhadou je nalezená kovová destička, která nesedí do skládačky. Kde se tam vzala neznámá kovová destička a proč se o ní nemluví? Údajně sovětská vláda dělá v tu dobu v této oblasti experimenty a vytržená stránka z deníku, má být jen nastrčená lež, která má odlákat pozornost od pravdy. To samé se dá říci o ohnivých koulích. Dle očitých svědků v ten den lítaly nad horou zářící koule, neboli jinak, také ohnivé koule. Údajně to má jistou spojitost s kovovou destičkou a s radiací, která měla být na místě naměřena. Radiace nikdy nebyla oficiálně přiznána, ale mluví se o tom, že armáda v této oblasti měla tajný komplex a tajnou oblast, kde prováděla experimenty se zbraněmi. Později se ohnivá koule objasnila, jednalo se o rakety, které byly vystřelovány z ruského Bajkonuru.

Nejvíce seriózní teorií je teorie zabývající se lavinou. Lavina měla údajně nepřipravené turisty vyhnat ze stanů a zabít. Avšak tato teorie má paradoxně nejvíce trhlin. Ta největší trhlina je velice zásadní. Chybí stopy lavin v té době na tom místě, navíc tábořiště nebylo zavalené. Jedná se jen o hypotézu. Dále zůstává záhadou smrt Ludmily. Ludmila se během chvíle v šatech dostala skoro půl kilometru od tábora v hlubokém sněhu. Dle odborníků, ale podlehla svým zraněním během deseti minut a poranění utrpěla ještě v táboře. Nadále je zajímavý útěk dvou jedinců, kteří si u nedalekého cedru udělali ohniště. Z nepochopitelných důvodů si ulomili syrové dřevo, které nemělo moc velikou výhřevnost, ale hned vedle nich bylo chrastí. Proč většina utíkala osamoceně někam jinam, než ostatní?

Co vyděsilo natolik turisty, že utekli během několika minut z tábora a co je tak pohmoždilo? U námořníků je známá náhlá panika, způsobená infrazvukem, to stejné má platit u velkého nánosu sněhu, který při rozkmitání před lavinou také vytváří podobný infrazvuk způsobující paniku. Nikita S. Chruščov byl tak rozčílen, že se touto záhadou zabýval a poslal mnoho vědců na místo neštěstí. Později děsivý případ dostal nálepku přísně tajné a dodnes většina informací leží v ruských archivech. Vyjde někdy pravda najevo? Co se v tu noc stalo a opravdu je pohmoždila tajemná síla, nebo domorodci? Jisté je, že panická hrůza znemožnila logicky smýšlet a turisté se posléze nelogicky chovali. Ale co může za takovou zkázu, to se možná již nikdy nedozvíme. A co si myslíte vy?